Zdenka Burghauserová, Čtyři sestry, 1926 olej na plátně, 110 x 84 cm Praha, soukromá sbírka

Od barevné skvrny k nervním gestům, od válců, jehlanů a koulí k černým čtvercům na bílém pozadí, tekoucí hodinky a červené stromy, lepené papíry, stříkaná barva, klavír ve filci a boty v margarínu, prořezaná plátna, rozbité talíře, ampule s krví, gumoví Mickey Mausové a žraloci ve formaldehydu, to jsou velké, smysluplné a hodnověrné příběhy lidského snažení. Příběhy pro velká jeviště, pro vybrané publikum, příběhy psané přímo pro dějiny.
Jsou i příběhy komornější. Nejsou to vynálezy nových triků ani vtipná použití triků pozapomenutých, nezažijí svých pět minut slávy, nikdo nad nimi nežasne a nikdo před nimi nebude postávat a v hlubokém zachmuření poslouchat výklad ze sluchátka. Tiché nenápadne příběhy, třeba Čtyři sestry.
Třetí odleva, Miloslava, prožila celkem klidný život. Chvílemi sice byla s rodinou trochu v nouzi, ale to jí vždycky finančně vypomohl její otec, tedy otec všech čtyř, profesor odborné školy.
Druhá odleva, Ludmila, spáchala sebevraždu, protože ji opustil manžel. Zanechala po sobě tři děti, o které se nakonec staral její otec, tedy otec všech čtyř, profesor odborné školy, místní buditel a publicista.
Čtvrtá odleva, Jarmila, byla nadějnou malířkou. Byla krásná. Zemřela nečekaně a tragicky během všesokolského sletu. Během sletu, jehož čestným hostem byl její otec, tedy otec všech čtyř, profesor odborné školy, místní buditel a publicista, významný funcionář Sokola.
První odleva, Zdenka, měla velikou přítažlivost pro muže. A oni pro ni. Provdala se za nadějného český malíře a malíř se zadlužil, aby pro ni mohl postavit vilu na Hanspaulce. Měli spolu syna Jarmila, ale rodina dlouho nevydržela. Neporozumění, rozílný pohled na svět, nejistota o otcovství Jarmila. Muži byli Zdenčino téma. Později několik měsíců žila v Persii a na Hanspaulku si odtud přivezla perského tanečníka. Milovala ho a byla jím milována, ale syn Jarmil se s ním těžce snášel. Syna Jarmila si proto k sobě vzal její otec, tedy otec všech čtyř, profesor odborné školy.
Otec všech čtyř, profesor odborné školy, místní buditel a publicista, významný funcionář Sokola, měšťan, který často podporoval i potřebné bratry Sokoly nebo své bývalé žáky, velký fešák s drobným úhledným písmem měl sedm dětí. Přežily ho dvě, Zdenka a Miloslava.
Zdenčin bývalý manžel, v té době už významný malíř, si po rozchodu se Zdenkou vzal prostou mladou a zdravou ženu, která mu porodila slepou dceru a brzy zemřela. Slepá dcera si později vzala slepého muže a měli spolu dvě slepé dcery.
Zdenka zemřela při drobné kosmetické operaci, kterou podstoupila kvůli jednomu pěvci Národního divadla, do kterého se zamilovala.
Syn Zdenky, Jarmil, byl zázračné dítě. Už v patnácti letech skládal symfonické skladby a později se stal uznávaným hudebním skladatelem a teoretikem. Oženil se s alkoholičkou a musel se brzy rozvést. Děti neměl. Na sklonku života chodil Jarmil po muzeích a galeriích a nabízel jim obrazy své matky. Zdenka, jeho matka, byla vynikající malířkou. Malířkou obrazů formálně i barevně expresivních, obrazů plných ženské touhy a sebevědomé smyslnosti, ale i obrazů ukázněných, melancholicky citlivých nebo až ironicky věcných. Zdeňčiny obrazy žádná galerie nechtěla. Nakonec je pod cenou koupil jeden rakouský výrobce plastových oken.
(2009)